Sci Rep. 2018 Jul 4;8(1):10084. doi: 10.1038/s41598-018-28478-8.
Jeong H1, Yim HW2, Lee SY3, Lee HK3, Potenza MN4, Kwon JH5, Koo HJ6, Kweon YS3, Bhang SY7, Choi JS8.
Abstraktní
Cílem této studie bylo odhadnout míru nadhodnocenosti (falešně pozitivní) a podhodnocení (falešně negativní) v hodnocení IGD, které hlásí sám pacient, ve srovnání s klinicky diagnostikovanou IGD. Populace studie se skládala z 45 s IGD a 228 bez IGD na základě klinické diagnózy z kohorty uživatelů internetu pro objektivní rozpoznávání herní poruchy v časné adolescenci (iCURE). Všichni účastníci dokončili vlastní hlášení IGD. Klinické rozhovory byly prováděny slepě školenými odborníky v oblasti duševního zdraví na základě kritérií DSM-5 IGD. Měřeno bylo průměrné denní množství herního času a herního žánru. Psychologické charakteristiky, včetně úzkosti, sebevraždy, agrese, sebekontroly, sebeúcty a podpory rodiny, byly získány ze základního průzkumu.
Falešně negativní míra pro vlastní hlášení IGD byla 44%. Falešně negativní skupina vykazovala méně času hraní online her než skupina IGD, ačkoli jejich psychologické vlastnosti byly podobné těm, které byly ve skupině IGD. Falešně pozitivní míra byla 9.6%. Uváděli více času hraní online her než skupina mimo IGD, ačkoli jejich psychologické charakteristiky byly podobné těm, které nebyly součástí skupiny IGD, s výjimkou sebeovládání. Rozdíl mezi diagnózami IGD mezi vlastními hlášeními a klinickou diagnózou odhalil omezení samohodnocení. K překonání metodických nedostatků vlastních zpráv pro hodnocení IGD jsou zapotřebí různé strategie.
PMID: 29973627
PMCID: PMC6031690
;
